Moje sbírka

Možná vás dneska překvapím, ale i já, odpůrce hromadění věcí, mám svou sbírku. Ale nebojte, fyzicky zabírá jen málo místa, ale rozsáhlá už je pořádně! Jsem totiž vášnivou sběratelkou hezkých vzpomínek. Moc ráda si s nimi občas zalezu do koutku a probírám se jimi. Navíc jsem se už naučila vzpomínky opravdu pečlivě třídit a ty nepěkné si do sbírky nepouštím. Máte pocit, že tentokrát to s uklízením zase nemá nic společného? Ale má! A moc! Není jednoduché vzpomínky třídit a přehledně ukládat. I já v tom mám veliké mezery. Pojďme si společně trochu uklidit v hlavách, mile zavzpomínat a třeba se inspirovat, jak se vzpomínkami zacházet.

Jaká používám uložiště? Samozřejmě ta nejmodernější a nejspolehlivější!

Moje hlava! To je ,,kompjůtr" nade všechny. Mám sloní paměť, jen se jí nechce ukládat nudné nákupní seznamy a nehodlá fungovat jako diář. Vzpomínky z dětství ale zálohuje pečlivě. Pamatuji si spoustu událostí z doby, kdy mi nebyly ani tři roky. Mamka s babičkou mi to nechtěly věřit, ale popisem příhod i bytů, které do té doby zapadají, jsem je přesvědčila, že tyto prazážitky opravdu v hlavě mám. Všechny disky jsou pečlivě popsány. V mojí hlavě byste našly názvy souborů jako je První kolo (jmenovalo se Blesk), Bezík (imaginární pes), Spořitelna (s babičkou a dědou jsme nějaký čas bydleli v budově spořitelny). Důkladně archivuji složky se vzpomínkami na své milé. I na ty, kteří už tady s námi nejsou. 

Diáře. Ano, tuto vymoženost 21. století využívám moc ráda! Pár let si do diáře kromě běžných záležitostí (zubař, schůzky, povinnosti...) zapisuji každý den i něco pěkného, co se mi přihodilo. Stačí opravdová drobnost, která den rozzáří. A občas diáře opravdu znovu otevřu a raduji se znovu z kávy s kamarádkou před dvěma lety, pokroků Arnošta na cvičáku i kytky, kterou jsem si tenkrát koupila...Letos jsem tento ,,pozitivní diář" malinko vylepšila. Vedu si v něm v bodech vše, co jsem dělala v práci, co jsem zažila se psy a jak jsem den viděla ze svého pohledu. Kromě vzpomínek mám i přehled o tom, kdy jsem u které zákaznice myla okna, drhla schody, vysávala pod gaučem, v psí sekci vidím třeba to, že se blíží čas pravidelného odčervení a jaké aktivity si s námi užívají. V odstavci ,,JÁ" se snažím zachovat pozitivitu, ale i některé smutky nebo neúspěchy si zaznamenávám. Myslím, že s odstupem času uvidím, že to většinou byly jen drobné trable.

Vzpomínky v kůži. Uznávám, je to trochu bolestivý způsob ukládání vzpomínek a určitě není pro všechny. Sama jsem tetování chtěla už asi od šestnácti, ale i v telecích letech jsem si uvědomovala, že není dobré, nechat se ,,počmárat" čímkoli. První motiv, který stál za zvěčnění, byl můj první opravdový pes. Jeho odchod mě vzal! Moc! A první konstruktivní myšlenka byla právě ta, že se mnou bude dál v podobě obrázku pod kůží. To už mi bylo 29! Další byl Rudík. Trochu dumání mi dalo, jak ztvárnit vzpomínku na babičku, ale povedlo se. Sice nikdo nepozná, že je to ,,babička", ale já vím.

Temná komora. Mou slabou stránkou jsou fotky. Sice jich mám v mobilu spoustu, ale! Jednak jsou to často pracovní fotky, fotky toho, co si chci koupit a různé momentky. V důležitých chvílích fotit zapomínám. Ještě bídnější je to s tiskem fotek a zakládáním alb nebo fotoknih. Krásně zorganizované fotky všem skutečně závidím. 

vaše Veronika