Proč nemusím růže?

Asi jsem na to konečně kápla! Co mi růže udělaly, že je nemám moc v lásce? Vzpomněla jsem si, že trpělivost růže přináší. Se svojí velmi chabou trpělivostí bych neobdržela zrovna velký pugét. Snažím se, trénuji a myslím, že se i zlepšuji. Pořád vám ale bez lhaní nemůžu napsat vyzenovaný článek o tom, jak je skvělé na nic nespěchat, nikam se nehnat, počkat si. Už vím, že trpělivost má své výhody a nějakou růži z papíru jsem si snad i zasloužila. Pořád ale vidím i výhody mého hyperaktivního a zbrklého stylu.

Kdy je netrpělivost výhodou?

Hyperaktivní povaha mi nedovolí nic odložit. Co neudělám hned, buď zapomenu, nebo mě to nesnesitelně straší v hlavě. Mnohokrát jsem zkoušela nějakou nepříjemnost odložit, ale bylo to trápení. Když to aspoň trochu jde, dělám vše bezodkladně. V uklízení se mi to velmi vyplácí. Skoro neznám zažranou špínu a přischnuté nádobí.

Moje kamarádka netrpělivost mě donutí začít. Pustit se do toho. I když se mi nechce, jsem líná a radši bych se válela s knížkou, ONA mi stále našeptává: ,,Chtěla jsi otřít prach, potřebuješ zorganizovat šatnu, podlahové lišty jsou plné prachu a chlupů, podlaha je poťapaná, je plný koš prádla na žehlení." Repertoár má velmi bohatý a její skřípavý hlásek mě vždycky zvedne a ZAČNU. Netrpělivost prostě umí nakopnout a překonat to nejtěžší. Začátek.

Perfekcionismus a netrpělivost se ve mně často perou. Když vyhraje netrpělivost. Něco udělám. Puntičkářství mě často zastaví ze strachu, že to neudělám dokonale. 1:0 pro netrpělivost. Pořád totiž platí, že je lepší udělat cokoli než nic.

Kdy je fajn neplašit?

Počkat a našetřit si na kvalitnější věc. To se vyplatí. Mnohokrát jsme se o tom přesvědčili. Zase zmíním svůj tyčový vysavač. Mohla jsem nějaký mít už dávno. I když favoritem byl Miele, hlásek netrpělivosti našeptával, ať si rychle koupím nějaký levnější. Mohla bych lítat bez kabelu hned! Manžel měl ale nabito argumenty a byl výjimečně přesvědčivý, takže jsem vydržela čekat. A byla to pro mě výhra. Můj tyčový vysavač je ten nej, který jsem kdy měla v ruce.

Když jsem v pohodovém rozpoložení a úkol, který mám před sebou, mě nestresuje, netlačí mě čas, umím být i pečlivá. A to se mi tak hodí! Často u mě totiž vyhraje hrr přístup. Honem mít hotovo! Z výsledku potom nebývám nadšená a musím celý pokus opakovat. Zkusím se naučit zastavit a nadechnout se, než se do něčeho vrhnu. Připomenu si, že bude lepší, když udělám část a hezky. Úklid už mám naštěstí tak zajetý a natrénovaný, že nevymýšlím nereálné plány.

Čas na rozmyšlenou. To vůbec není špatná věc! Můj mozek ho ale vnímá jako úplnou zbytečnost, zdržení! Nápady se mi v hlavě rojí neustále. Často mě napadne, že něco vylepším nebo změním doma. V tu chvíli žhavím google a vybírám. Tolik variant a možností. Honem! Než vypiju kafe, musím mít objednáno. Tyhle nákupy obvykle končí fiaskem. Nedomyslím velikost, počet, možnosti využití a doma mi pak straší něco, co ,,není ono". Když se udržím, nejdřív vše důkladně promyslím, často ušetřím. A ta radost z toho, že je to přesně tak, jak chci a potřebuji. Nevím, jak dlouho mi trval výběr papírových úložných krabic. Nechtěla jsem plastové, nebyla ochotná investovat do dřevěných. Původní byly papírové a měla jsem je ráda. Z Pepca za pár Korun vydržely asi pět let. Klobouk dolů. Bohužel se mi ale nepodařilo sjednotit vzor a už začínaly jevit nemilé projevy odcházení do věčných lovišť. Hledala jsem, kolikrát jsem už skoro klikla na nákup, ale naštěstí mě nějaká tajemná síla vždycky zastavila. Letos jsem najednou narazila na TY krabice. Stěhovací. Bez jediného písmenka nebo obrázku, pevné a ideálně velké. Jsou báječné! O tom, jak dlouho jsem v hlavě mlela systém popisu, aby byla možná změna, napíšu třeba jindy. I tady se mi ale trpělivost vyplatila.

Plichta

Všichni známe čekání na AŽ. Tady ale nemůžu říct, že je to vždycky chyba.

Počkat si na až? Některá důležitá rozhodnutí chtějí tu správnou dobu a příležitost. Začít podnikat? Vždycky v tom bude riziko, vždycky je to trochu krok do neznáma. Ale spoustě problémů a úskalí můžeme předejít dřív, než se do toho opravdu pustíme. Není manželství a zakládání rodiny taky trochu loterie? Určitě.  Po prvním týdnu známosti bych se do těchto podniků asi nepouštěla.

Jít do toho! Je pro vás politý ubrus (nemyslím zrovna ten nejdražší nebo památeční) opravdu taková tragédie? Moc byste chtěli mít ubrus, ale čekáte, AŽ budou děti větší a nepobryndají ho? A co kompromis? Pořídit levnější ubrus a mít radost hned? Nemluvím o nebezpečí nehezkých úrazů a popálení u úplně malinkých dětí, tam chápu, že se čeká na AŽ. Než cokoli odložité na AŽ, sebekriticky se sebou pohovořte. Co vám brání, udělat to teď? Není to jen lenost nebo zbytečně nakynutý strach?

Jak zkouším svoji trpělivost? Koupí nového čističe dřív, než spotřebuji původní. Pravidlo je jasné. Dokud je původní, neotevírá se nový. Bývá to těžká zkouška! Odměna je ale sladká! První úklid s novým čističem je o to slavnostnější.

vaše Veronika