Uklízení jako sport?!

Protože s oblibou říkám, že provozuji dva sporty, nabízí se srovnání mezi nimi. Mými životními koníčky se stalo uklízení a běh. Nacházím čím dál více společných rysů, a proto se divím, že úklidu nepropadly tisíce lidí, tak jako tomu je v posledních letech s běháním.

Co má tedy uklízení s během společného?

1. Oba sporty můžete provozovat téměř kdekoli. Nazuji boty a běžím, ať jsem z Aše nebo Hodonína. Stejně tak můžu popadnout hadřík a utřít prach. Lhostejno, zda bydlím v paláci nebo bytě 1+ kk.
2. Moje fyzička je skvělá! Mé sporty do sebe zapadají jako dva dílky skládačky. Při běhání trénuji vytrvalost, nohy a plíce, při úklidu si zavzpírám kbelíky a udělám spoustu dřepů. Jen ten, kdo někdy věšel záclony na tzv. žabky, chápe, jaká je to makačka.
3. Pocit ,,PO". Endorfiny mě po doběhu vynáší až do nebeských výšin a dlouhou dobu se usmívám od ucha k uchu. Ale sednout si do křesla s knížkou v právě uklizeném a provoněném domě, to je taky úchvatné.
4. Zkouším nové vychytávky. Radost mi dělají nejen nové běžecké boty a pěkné funkční oblečení. Těším se i z toho, když objevím nový prostředek, díky kterému je náš domov zase o něco blýskavější. Mojí velkou radostí z mopu vlastně začal celý tento blog.
5. Dělám to pro sebe! A to je to nejdůležitější. Něběhám, protože je to módní, ani se nesnažím lámat rekordy. Běhám, protože mi pohyb přináší radost a je mi díky němu lépe na těle i na duši. S uklízením je to stejné. Neuklízím, protože přijde na návštěvu největší drbna v okolí, ani proto, že se sluší  mít na Velikonoce omytá okna. Uklízím proto, aby nám bylo doma dobře.