Vyhrajte nad lenorou!

Znáte to, dům prosí o úklid a Vy marně hledáte chuť do jakékoliv aktivity. I když uklízím opravdu ráda, občas i já bojuji se zákeřnou lenorou. Na podlahy se tiše a ochotně snáší psí chlupy a já mám místo vysavače v rukou knížku... Jak se vyburcuji k práci?

• Hrátky s časem. Nefunguje na mě časová tíseň. Jak chytnu nerva, pobíhám po domě od jednoho k druhému a dílo se nedaří. Lépe se mi pracuje s rozumnými časovými limity. Mám dvě varianty. Buď si stanovím, do kdy můžu lenošit, nebo do kdy mám mít uklizeno. V prvním případě relaxuji opravdu poctivě a nabrané síly využiji k následnému úklidu. Ve druhém si odpočinek slíbím za dobře vykonanou práci.
• Zpříjemním si uklízení. Moc mi pamáhají sluchátka. Z nich si k úklidu pustím buď zajímavou audioknihu,  nebo svižnější hudbu. Obvykle nějakou, kterou dobře znám, abych si mohla zazpívat z plných plic. U audioknihy sotva vnímám, že jsem se zabrala do úklidu. Často je mi i líto, že už mám hotovo, když knížka ještě neskončila. Skvěle na mě působí i zapálené svíčky. Jsem blázen, když si každý večer k mytí nádobí rozsvěcím aromalampu?
• Je to v hlavě! Jsme znovu u mojí kouzelné formule: ,,Chci žít v uklizeném domě." Bez uklízení to ovšem nejde, takže s chutí a vidinou krásného výsledku do práce!
• Jako u cizích. Všimla jsem si, že úklid u zákazníků mi odsýpá lépe než doma. Proto se občas snažím doma pracovat stejně jako v domech mých klientů. Je to docela dobrá hra.